Světový romantismus a jeho znaky

Romantismus vznikl v bouřlivé době napoleonských válek a revolučních bojů jako vzpoura proti společnosti. Když se lidé cítili odcizení od moderního světa, umělci se obrátili k citům místo rozumu.

Hlavní znaky romantismu jsou jasné: důraz na cit, obdiv k minulosti (hlavně středověku) a zájem o lidovou tvorbu. Romantičtí autoři milovali divokou přírodu a vzdálené krajiny, kam umisťovali své příběhy.

Romantický hrdina je osamělý rebel - často loupežník, cikán nebo někdo s tajemným původem. Touží po lásce, ale miluje jen nešťastně, protože hledá nedosažitelný ideál. Když mu nikdo nerozumí, utíká do protispolečenského gestu nebo násilí.

Tip: Romantismus odmítl klasické formy a nejoblíbenějším žánrem se stala poezie, následovaná prózou (hlavně historické romány).

Anglický romantismus byl základ pro celou Evropu. George Gordon Byron vytvořil typ revoltujícího hrdiny v díle Childe Haroldova pouť, kde hrdina cestuje Evropou a obdivuje přírodu. Walter Scott založil historický román - jeho Ivanhoe o době krále Richarda Lví srdce je dodnes populární, i když má jednoduché černobílé postavy.

Francouzský a ruský romantismus

Victor Hugo je král francouzského romantismu s nezapomneutelnými díly. Chrám Matky boží v Paříži ti představí hrbatého zvoníka Quasimoda a krásnou cikánku Esmeraldu - příběh o lásce, žárlivosti a smrti. V Ubožácích sleduješ Jean Valjeana, který se z gallejníka stane vzorným člověkem, ale pořád ho pronásleduje minulost.

Stendhal napsal Červený a černý - psychologický román o Julianovi Sorelovi, který využívá i lásku k společenskému vzestupu. Červená symbolizuje revoluci, černá tmářství. Julian nakonec raději umírá, než by žil v přetvářce.

Zajímavost: Alexandre Dumas proslavil dobrodružné romány Tři mušketýři a Hrabě Monte Christo, kde se nespravedlivě vězněný Edmond Dantes mstí svým nepřátelům.

Ruský romantismus měl světové hvězdy. Puškin v Evženu Oněginovi vypráví o znuděném aristokratovi, který odmítne lásku Taťány, ale když ji po letech potká provdanou, je pozdě. Lermontov ve svém Hrdinovi naší doby vykreslil Pečorina - nadaného aristokrata, který se stává "zbytečným člověkem", protože nenachází smysl života.