Literární druhy a žánry - základ literatury

Lyrika je o pocitech a emocích bez děje. Představ si ji jako hudbu - původně se básně zpívaly za doprovodu lyry. Lyrika vyjadřuje nálady, myšlenky a pocity autora prostřednictvím lyrického hrdiny. Poznej ji podle subjektivnosti, verše a absence děje.

Epika vypráví příběhy s jasným dějem. Tady máš vypravěče, který ti řekne, co se stalo. Může být objektivní a používá minulý čas. Najdeš tu hlavní i vedlejší postavy a různé žánry podle délky - od krátkých povídek po rozsáhlé romány.

Drama je určené pro divadlo. Postavy mluví samy za sebe pomocí dialogů a monologů, takže tu není vypravěč. Používá přítomný čas a je velmi akční. Může to být komedie (končí dobře) nebo tragédie (končí špatně).

Tip: Když nevíš, jaký je literární druh, ptej se: "Má to děj?" (ne = lyrika), "Kdo to vypráví?" (vypravěč = epika, postavy samy = drama).

Próza je neveršovaný text rozdělený do odstavců. Má svou vnější kompozici (kapitoly, díly) a vnitřní kompozici (úvod, zápletka, vyvrcholení, rozuzlení). Vypravěč může být v ich-formě (já) nebo er-formě (on/ona).

Poezie a drama v detailu

Poezie je umělecká literatura psaná ve verších. Verš je jeden řádek básně, strofa je skupina veršů. Můžeš mít vázaný verš (s pravidelným rýmem a rytmem) nebo volný verš (bez pravidelností).

Rým je zvuková shoda na konci veršů. Základní typy: střídavý (abab), sdružený (aabb), obkročný (abba) a přerývaný (abcb). Rytmus vzniká střídáním přízvučných a nepřízvučných slabik.

V poezii najdeš básnické prostředky jako metaforu (přenesený význam), personifikaci (zosobnění), epiteton (básnický přívlastek) nebo přirovnání. Tyto prostředky dělají básně výraznější a emotivnější.

Drama vzniklo ve starověkém Řecku a je založené na dialozích a monolozích postav. Komedie má za cíl rozesmát a končí šťastně, tragédie končí smrtí hlavního hrdiny. Existují také loutková divadla, opera nebo rozhlasové hry.

Fakt: Drama nemá vypravěče - vše se dozvíš pouze z toho, co si postavy navzájem říkají!

Divadelní hra má vnější kompozici (jednání, výstupy, scény) a vnitřní kompozici (expozice, kolize, krize, katastrofa). Režisér řídí představení, dramaturg vybírá hry a scénograf vytváří výpravu.